Magie Země

Dualita...

Je vlastně dobro a zlo, jedno bez druhého není možné, aby existovalo. Jakmile je jedna strana mince, musí být i ta druhá. Jedno ukazuje na druhé, protože by nebylo viděno bez obou pólů. Jak bychom jinak poznali a dokázali rozlišit, že je něco dobré, kdybychom neviděli nejdřív, že je něco špatné. Špatné je, že se někdo snaží vydělat na druhém, zneužít ho, ublížit mu, dělat to co druhý nechce.

Nedavno mi jeden člověk povídal, jak se zlobí na lid, kteří pořádají semináře o sebepoznání a dozvěděl se jen to co už sám věděl, nutili ho pracovat na sobě podle nich..podle jejich způsobu, který mu nevyhovoval. Říkali mu, že se musí snažit potlačit některé věci v sobě.....on nechtěl. Nějak cítil, že jeho cesta je lepší.Proč se zlobil na někoho, kdo mu ukazoval co on nechce. Bylo to přece správně, kdyby nebylo takových pořadatelů, tak by nezjistil, že jeho cesta je správná...dualita mu ukázala potřebu obou stran mince. Buďme vděční za takové lidi, kteří nám ukazují co nejsme a co nechceme. V práci se zlobíme na šéfa, který je k nám nespravedlivý a dává nám těžké úkoly a ještě nám nepřizná odměny jako ostatním. Opět je to dobře, že to dělá, protože díky tomu máme pochopit, že máme mít větší sebedůvěru, vážit si sebe sama a nezávidět ostatním...díky za takové učení od šéfa..to nás měl naučit. On vycítil naši nedůvěru sama v sebe a podle toho jednal. Ocenil nás tak jak si ceníme sami sebe. Málo.

Dualita nám ukazuje co máme v sobě sami. Dualitu v nás nám ukazují ostatní svým postojem k nám. V některých věcech a oblastech jsme sebejistí až někdy machrujeme a myslíme si o sobě, že tohle zvládáme a poučujeme o tom ostatní...tehdy jsme my ti zlí, nemáme dostatečnou úctu ke všem tvorům...dostatečnou trpělivost s nimi, že i oni se musejí na něčem poučit přes zkušenost. Snažíme se jim to říkat..ukazovat, zlobíme se na ně...jak to, že oni to nevidí, jsou tak hloupí.....? Ne... jen nejsou dostatečně poučeni v této oblasti, nemají zažitou tuto oblast jako my, proto ještě potřebují vedle sebe někoho kdo na ně bude "zlý". V jiné oblasti nám to samé dělá někdo jiný.  A tak, když se zamyslíme, kterou oblast máme už zpracovanou...kde jsme už silní a sebejistí...přestaňme ostatním ukazovat co dělají špatně, važme si jich, za to co už dokázali, co už umějí a pohlížejme na ně s úctou a vděčností jak jsou dobří. To je jediná cesta jak může dualita zmizet a nebude už potřeba v našem světě...postupně prostě zmizí. Oni ještě nějakou dobu budou čelit těm, kteří jim ukazují jejich chyby...využívat je...po nějaké době to sami taky pochopí a začnou si sebe vážit a tím uvolní věci v sobě, které způsobovaly jejich nejistotu. Získají sebedůvěru. Takže buďme vděčni, že existují lidi, kteří s námi manipulují...jsou to i děti, ženy...kdokoli. Oni nás učí sebedůvěře a zodpovědnosti sami za sebe. Je těžké se na to dívat, když se jedná třeba o naše dítě se kterým někdo manipuluje, ovšem je to jeho volba, že si vybralo tuto cestu jak dojít k poznání a my to prostě musíme respektovat, nemůžeme dělat věci za druhé. I to se stává, že někdo pomáhá druhým až na úkor sama sebe a nechápe jak to, že se mu to nevrací..nemůže..sám si neváží sebe, nemá k sobě úctu. Jakmile bude někdo přejímat zodpovědnost za jiného, může tedy ten jiný..druhý nemít skoro žádnou a nikdy se nenaučí ji mít. Jakmile přestaneme mít zodpovědnost za jiné, ale pouze za sebe tak postupně všichni ostatní dojdou k poznání, že za ně nikdo jiný nic neudělá a budou muset sami...chvíli se jim to nebude líbit, ale nic jiného jim nezbyde. Když nezavážete dítěti tkaničky, protože jste mu to už mockrát ukazovali...ono upadne a bude plakat..mami pomoz...ne ne zlato zkus to sám už jsem ti to ukazovala...bude sedět a fňukat, vydírat, použije všelijaké zbraňě, srdce vám bude pukat, ale když zůstanete opravdu sebejistí a budete si říkat ono to dokáže, důvěřuju mu....nemůže přijít nic jiného, než že to opravdu dokáže. Je tam i velký podíl nedůvěry ostatním i sama sobě. Protože, když si budu říkat ten můj syn je hroznej...zůstane takový. Jakmile i ovšem řeknu já mu prostě budu důvěřovat on to dokáže a budete se tím krmit, že už to zvládl...on to zvládne. Víme přece, že víra..neboli důvěra je obrovská páka. Při představě, že jsem vděčná za to, že mé dítě dokázalo něco (i tkaničky) je hybná síla ještě větší, protože vděčnost je posilovač víry. Muž má v sobě zakódovaný tento vzorec a kdykoli někdo zavolá, že je v nesnázích jde mu pomoci..neumí říci ne. Projevuje se to i na jeho rodině, která tím strádá, protože on si tímhle přitahuje k sobě lidi, kteří ho využívají a nezaplatí mu dost, aby uživil rodinu. Žena se na něj zlobí, berou si všelijaké půjčky a ne a ne přijít na to kde je chyba. Muž se trápí...pomáhám přece všem dělám to správně....ano pomáhá, ale neváží si sebe a své rodiny a to se mu vzrcadlí tím, že přitahuje lidi, kteří ho využijí ve svůj prospěch...říkají si o něm, kdykoli zavoláme on přijede a pomůže a neváží si toho. Jakmile tento muž pochopí svou zodpovědnost sám za sebe a svou rodinu...naučí se říkat ....ne....v tu chvíli už k sobě v dualitě bude přitahovat jen lidi, kteří si ho váží a zaplatí mu za jeho práci tolik, že už nebude potřebovat půjčky. Přitahujem vždy protiklady, nebo podobné. Není jiná možnost. Bohužel se někdy stane, že tento muž, který si začal vážit sebe sama, své rodiny a své práce to přežene...vyletí až do oblak a lehce zpychne. V tu chvíli už zase on je ten, který začíná využívat druhé...myslí si o sobě, jsem nepostradatelný a nejdůležitější. Hranice mezi tím je velmi křehká a přitom stačí tak málo....vážit si sebe a ostatních, mít zodpovědnost pouze za sebe,  (v určitém úhlu i za svou rodinu) uvědomit si, že vždy máme svobodnou vůli, být vděčný za všechno co už mám. Když si postupně všichni tohle zakořeníme dovnitř sebe, může dualita zmizet a i úkoly s ní spojené..na světě zavládne klid a láska. Není to nemožné, jde jen o to začít každý u sebe, protože jakmile něco změním v sobě, tím se postupně změní i ostatní stačí, aby začalo pár lidí přenese se to velmi brzy do kolektivního vědomí lidstva, protože to je jako jeden velký člověk, který se skládá z buněk, které jsme my lidi.

Jana Becker