Jdi na obsah Jdi na menu
 


Orientální léčivé praktiky

20. 3. 2009

LÉČBA JEDNOTLIVÝCH ONEMOCNĚNÍ AKUPUNKTUROU A MOXIBUCÍ

  • Bolesti hlavy
  • Nachlazení a chřipka
  • Bolestivá menstruace (dysmenorea)
  • Bolesti zubů
  • Bolest v nadbřišku
  • Bolest v dolní části zad
  • Bolesti v krku Alergická rýma

AKUPUNKTURA A MOXIBUCE

Akupunktura a moxibuce jsou sice na první pohled dvě odlišné léčebné metody, tyto metody se však vzájemně doplňují a fungují na základě stejných principů. Akupunktura léčí onemocnění (v čínské medicíně bychom mohli hovořit spíše o nerovnováze mezi jin a jangem1) za pomoci nabodávání určitých bodů na lidském těle příslušnou technikou stimulace kovovými jehlami, zatímco moxibuce neboli požehování je v podstatě aplikací tepla vytvářeného nad akupunkturními body moxou, což jsou obyčejně sušené listy rostliny Artemisia vulgaris (pelyněk černobýl)2, ve tvaru moxových svitků, kužílků, kuliček atd.

Manipulace s jehlou - akupunktura

Jehly a jejich použití

I když existuje více druhů akupunkturních jehel, budeme se zde zabývat převážně jehlou klasickou, která se v klinické praxi užívá nejčastěji. Tyto jehly mohou být vyrobeny ze zlata, stříbra nebo nerezavějící oceli. Nejčastěji se však používají jehly z kvalitní nerezové oceli. Klasická jehla může být rozdělena zhruba na čtyři části: rukojeť, kořen, tělo a hrot. Rukojeť bývá obvykle z nerezové oceli, ale někdy může být i měděná nebo stříbrná. Jehly mohou být různé délky a průměru, avšak nejčastěji se používají jehly dlouhé 25-50 mm. Jehly 13-25 mm dlouhé se používají v oblasti hlavy, obličeje, prstů na rukou a na nohou, okolo očí a uší. Jehly o délce 25-40 mm se užívají pro oblast končetin, trupu a zad, a konečně nejdelší jehly, dlouhé 50-125 mm, se používají v oblasti stehen, horních končetin, hýždí, a také při propojování více bodů jednou jehlou. Průměr jehel se pohybuje v rozmezí 0,16-0,46 mm, ale nejčastěji se používají jehly o průměru 0,22-0,30 mm. Čím je jehla tenčí, tím je i stimulace slabší. Proto se tenčí jehly používají při léčbě starších osob, dětí nebo velice oslabených pacientů. Jehly většího průměru se pak používají při léčbě robustních pacientů. Při zavádění nejtenčích jehel (méně než 0,19 mm v průměru) se obvykle používá k zavedení jehly dutá trubička, vyrobená ze skla nebo z umělé hmoty.

 

Klasická jehla je velmi tenká a ohebná a její zavádění a manipulace s ní vyžaduje správnou sílu v prstech. Správná síla prstů a zručnost při manipulaci s jehlou se získává dlouhodobou praxí. Zpočátku se doporučuje používat jehly kratší a s větším průměrem (obvykle se doporučuje začínat s jehlou 25 mm dlouhou, o průměru 0,30 mm) a postupně zvládat i manipulaci s jehlami tenčími a delšími. Je vhodné začít cvičit nabodávání jehel např. na bavlněném polštářku nebo na bramboře, která při zavádění jehly klade zhruba stejný odpor jako lidské tělo, a teprve poté cvičit zavádění a manipulaci s jehlou na vlastním těle. Před každým zavedením by měla být jehla důkladně zkontrolována, aby nebyla ohnutá nebo jinak poškozená, aby případně nedošlo např. k jejímu zalomení. Praktikující by měl mít pro takový případ po ruce pinzetu. Velká pozornost by měla být věnována také sterilizaci jehel po každém použití. Vůbec nejlepší je používat jehly jednorázově, případně mít pro každého pacienta jeho vlastní jehly, které však musí být také důkladně sterilní. Oblast vpichu by měla být též vždy ošetřena 75%ním lihem a 2,5%ním roztokem jódu. Sterilizace jehel by měla být prováděna v autoklávu (sterilizační aparát).

Poloha pacienta při zavádění jehly

Pro výběr vhodné polohy pacienta při zavádění jehel je rozhodující oblast, ve které se bod nachází. Pacient by se měl cítit uvolněně a pohodlně. Někdy je nutné, aby bylo léčebné sezení rozděleno do dvou nebo více částí, během nichž musí pacient zaujmout různé polohy, aby mohlo dojít k nabodnutí určitých bodů, které v jiné poloze nejsou dosažitelné. V podstatě se při zavádění jehel používají následující pozice pacienta: poloha vsedě s předloktími opřenými o podložku před sebou, poloha vsedě s oporou o jednu stranu těla, poloha vleže na zádech, vleže na boku nebo vleže na břiše.

Metody zavádění jehly v akupunktuře

Při zavádění jehly je důležitá spolupráce obou rukou. Nejčastějším způsobem zavedení jehly je ten, při kterém je jehla držena a zaváděna pravou rukou, proto se tato ruka někdy také nazývá rukou nabodávající. Palec a ukazováček drží rukojeť jehly, zatímco prostředníček podporuje u kořene jehly ukazováček, čímž se úchop jehly stává pevnějším. Levá ruka mezitím stlačuje oblast v okolí bodu, proto je také někdy nazývána rukou stlačující. Aby hrot jehly pronikl co nejrychleji povrchem pokožky, a tím byla i bolest pro pacienta co nejmenší, je důležité, aby byly obě ruce během zavádění jehly dobře zkoordinované. V podstatě bychom mohli rozlišit čtyři základní způsoby zavádění akupunkturních jehel:

Zavedení jehly za pomoci tlaku prstu stlačující ruky

nejprve je nutno stlačit nehtem palce nebo ukazováčku stlačující ruky oblast vedle akupunkturního bodu, a poté zavést jehlu podél tlačícího nehtu rychle do pokožky. Tato metoda je vhodná při nabodávání krátkou jehlou a používá se např. při nabodávání bodů Tchung-li (tongli, HT-5) a Nej-kuan (neiguan, PC-6), které leží na vnitřní straně předloktí, a Čao-chaj (zhaohai, KI-6), který leží pod vnějším kotníkem atd. Tento způsob je vhodný při zavádění jehel kratších než 50 mm. Tato metoda má však nevýhodu v tom, že jehla přichází do kontaktu s nehtem palce nebo ukazováčku stlačující ruky, což příliš nevyhovuje hygienickým normám.

Zavádění jehly za pomoci ruky nabodávající i stlačující

drž hrot jehly zabalený do sterilní vaty za pomoci palce a ukazováčku stlačující ruky (hrot jehly vyčnívá z vaty zhruba 3-5 mm), přičemž ji udržuj přímo nad zvoleným bodem a současně drž rukojeť jehly palcem a ukazováčkem ruky nabodávající. Jakmile stlačující ruka zatlačí hrot jehly do pokožky, nabodávající ruka současně začíná tlačit směrem dolů do požadované hloubky. Tato metoda je vhodná při nabodávaní oblastí se silnější muskulaturou, např. v bodě Chuan-tchiao (huantiao, GB-30), kdy může být hloubka vpichu až 8 cm, nebo v bodě Č’-pien (zhibian, BL-54), který leží ve výši 4. otvoru kosti křížové atd. Uvedená metoda se používá obzvláště při zavádění delších jehel s větším průměrem.

Zavádění jehly za pomoci prstů napínajících pokožku

za pomoci palce a ukazováčku stlačující ruky napni pokožku v místě bodu, abys způsobil její roztažení z důvodu snadnějšího zavedení jehly. Poté zaveď jehlu rychlým pohybem pravé neboli nabodávající ruky. Tato metoda se používá při nabodávání bodů, ve kterých je pokožka uvolněná, jako např. Tchien-šu (tianshu, ST-25), Kuan-jüan (guanyuan, CV-4), Šuej-tao (shuidao, ST-28), přičemž všechny tyto body leží v oblasti břicha. Také se užívá u starších pacientů, kteří mají pokožku příliš uvolněnou.
4. Zavádění jehly za pomoci stlačení pokožky: palcem a ukazováčkem stlačující ruky stlač (tj. nahrň k sobě, na rozdíl od předešlé metody, kdy dochází k jejímu roztažení) pokožku v bodě a zaveď jehlu šikmo do pokožky pravou rukou. Tato metoda je vhodná k nabodávaní takových bodů jako např. Can-ču (zanzhu, BL-2), na vnitřním okraji obočí, dále v bodě Ti-cchang (dicang, ST-4), který leží vedle koutku úst, nebo v bodě Jin-tchang (yintang, EX) mezi obočím atd.

  • Při všech těchto čtyřech metodách, poté co došlo k proniknutí jehly do povrchové vrstvy pokožky, následuje zavedení jehly otáčením do požadované hloubky. Při zavádění jehel může být také použita tenká dutá trubička z nerez oceli, ze skla nebo umělé hmoty.

Úhel a hloubka zavedení jehly při akupunktuře

Dalším předpokladem k účinnému zavedení jehly jsou správný úhel a správná hloubka vpichu. Úhel a hloubka zavedení jehly jsou při akupunktuře velice důležité. Správný úhel a hloubka napomáhají při dosažení charakteristického pocitu při nabodávání jehly; někdy se mu také říká pocit dostavení se čchi (qi)3, čínsky te-čchi (deqi), který se projevuje pociťováním brnění, tepla atd. v okolí bodu, přičemž se tento pocit může šířit do různých částí těla, což je dokonce mnohdy žádoucí. Pro samotnou léčbu je dosažení tohoto pocitu dostavení se čchi rozhodující. Když se tento pocit čchi (qi) nedostaví, výsledný léčebný efekt bude minimální nebo žádný. Různý úhel a hloubka při zavádění jehly ve stejném bodě může způsobit různý terapeutický účinek. Správný úhel a hloubka jsou závislé na požadovaném léčebném účelu, tělesné konstituci pacienta (zda je štíhlý nebo silnější), poloze bodu atd. Praktikující by měl být seznámen s anatomií v oblasti bodu, aby nedošlo k příliš hlubokému zavedení jehly a např. nabodnutí vnitřních orgánů, tepen atd. [Nutno poznamenat, že např. u neurotiků anebo v případech přítomnosti vnějších škodlivin v dráze nelze te-čchi určit zcela spolehlivě.]

Úhel - akupunktura

V podstatě můžeme říci, že existují tři směry při zavádění jehly: kolmý, šikmý a horizontální

  • 1. Kolmé zavedení: při tomto způsobu je jehla zavedena kolmo do pokožky, přičemž svírá s povrchem pokožky úhel 90 stupňů. Tímto způsobem je nabodávána většina bodů na těle.
  • 2. Šikmé zavedení: tato metoda se používá v bodech, které se nachází poblíž vnitřních orgánů nebo v místech, kde je tenčí svalová vrstva. Obvykle je jehla zaváděna pod úhlem 45 stupňů vůči povrchu pokožky. Tímto způsobem jsou často nabodávány body jako: Lie-čchüe (lieque, LU-7) na ruce, Ťiou-wej (jiuwei, CV-15) v oblasti břicha, Čchi-men (qimen, LR-14) na hrudi a často jsou tímto způsobem nabodávány také body na zádech, resp. body šu (shu), např. bod Fej-šu (feishu, BL-13). Používá se též v případech, kdy je žádoucí ovlivňovat proudění čchi (qi) určitým směrem (např. nabodnutím jehly po směru dráhy můžeme tonifikovat, kdežto zavedením jehly proti směru dráhy budeme redukovat).
  • 3. Horizontální zavedení: při této metodě je jehla zaváděna zhruba pod úhlem 10-20 stupňů. Tato metoda je obvykle používána v místech, kde je velmi tenká svalová vrstva, např. v bodech Paj-chuej (baihui, GV-20), Tchou-wej (touwei, ST-8) na hlavě, Can-ču (zanzhu, BL-2) na obličeji, Tchan-čung (tanzhong, CV-17; mnohdy bývá bod nazýván i tan-čung / danzhong, někdy se nesprávně uvádí také Šan-čung / shanzhong) na prsou atd. Také se jí využívá při propojování dvou bodů.

Hloubka vpichu - akupunktura

Můžeme obecně říci, že správná hloubka zavedení jehly je jedním z rozhodujících faktorů pro snadnější dosažení charakteristického pocitu při nabodávání (te-čchi / deqi). V praxi většinou závisí hloubka vpichu na tělesné konstituci pacienta, na anatomickém umístění bodu, patologickém stavu, ve kterém se pacient nachází, ročním období a na povaze škodlivého činitele. Tato metoda se používá především u starších lidí nebo i osob středního věku, trpících obvykle nedostatečností čchi (qi) a krve, která se projevuje únavou, nadměrným pocením, zkráceným dechem, nedostatkem síly apod. Podle západní medicíny se velice často jedná o anémii. Také u malých dětí s křehkou tělesnou stavbou, u žen, a také při nabodávání akupunkturních bodů v oblastech jako je hlava, obličej a záda, se doporučuje povrchové zavedení. U mladých lidí, osob středního věku se silnou tělesnou stavbou, u mužů a lidí obézních nebo také při nabodávání bodů na končetinách a v oblasti břicha se doporučuje hlubší zavedení jehly. Obecně řečeno, choroby z horkosti a z prázdnoty (sü / xu)4 vyžadují povrchovější zavedení a choroby z chladu a nadbytku (š’ / shi) vyžadují hlubší zavedení jehly. Při určování hloubky zavedení jehly by měla být brána v úvahu také hloubka proniknutí choroby. Např. choroby, při nichž dochází k poškození krve nebo vnitřních orgánů, vyžadují hlubší zavedení jehly. Při chorobách, které poškozují pouze povrchovou vrstvu a nepronikají do hlubších vrstev, by mělo být zavedení jehly povrchovější.

Očekávání pocitu dostavení se čchi (qi) a jeho podpora

Když po zavedení a manipulaci s jehlou pacient nepociťuje ani mírný náznak dostavení se čchi, měly by být použity některé metody podporující dostavení se čchi. Pro tento účel existuje několik pomocných způsobů manipulace. Je to například otáčení jehlou, stlačování příslušné dráhy prstem směrem nahoru a dolů, které má za úkol povzbudit proudění čchi v dráze, dále pak je to cukání rukojetí jehly, které způsobuje její chvění a tímto napomáhá posílení stimulace a dosažení čchi, dále je to škrábání nehtem po rukojeti jehly, které se užívá k rozvinutí a rozprostření již dosaženého pocitu čchi atd.

Stimulace a dostavení se čchi (qi)

Pocit dostavení se čchi (qi) znamená pociťování bolestivosti, rozpínání, brnění, mravenčení, tíhy nebo tepla v okolí bodu, po zavedení jehly do určité hloubky. Současně může praktikující pocítit prostřednictvím prstů držících jehlu jemné vibrace v jehle. Bez ohledu na to, jaký způsob stimulace při akupunktuře provádíme, v každém případě by mělo dojít k pocitu dostavení se čchi. V první kapitole spisu Ling-šu (Lingshu neboli Zázračného čepu)5 je to popsáno následovně: „Akupunkturní léčba nebude účinná, dokud se nedostaví čchi.“ V Ódě na zlatou jehlu121 se praví: „Rychlé dostavení čchi znamená dobrý výsledek při léčbě, pomalé dostavení čchi naznačuje pomalejší účinek léčby.“ Znamená to tedy, že pocit dostavení čchi je pro léčbu nezbytný a jeho intenzita a rychlost, se kterou se dostaví, mohou mít přímý vliv na výsledek léčby.

Známky dostavení se čchi

když pacient pocítí bolestivost, otupělost, rozpínání a brnění, resp. jemné mravenčení v okolí bodu nebo rozšiřování tohoto pocitu podél dráhy směrem nahoru či dolů, jedná se o příznak dostavení se pocitu čchi. Současně by měl praktikující pocítit jemné chvění v jehle. Ve starých čínských lékařských knihách je tento pocit praktikujícího přirovnáván k pocitu v rybářském prutu, na jehož háčku sebou škube ryba.

Faktory negativně ovlivňující dostavení čchi

především je to nepřesné určení polohy bodu. Dále je to nesprávná hloubka vpichu, nesprávná manipulace s jehlou a nakonec může být dostavení čchi ovlivněno i slabou tělesnou konstitucí pacienta a jeho sníženou citlivostí.

Základní techniky stimulace - akupunktura

Povytahování a opětovné zavádění

poté, co špička jehly pronikne povrchem pokožky, je tělo jehly v bodě kolmo povytahováno a opětovně zaváděno. Je to takzvané povytahování a opětovné zavádění. Jehla se tímto způsobem zavádí do požadované hloubky. Není však vhodné ji povytahovat příliš, poněvadž by to mohlo způsobit bolest, poškození místní tkáně nebo úplné vytažení jehly. Avšak také při opětovném zavádění by jehla neměla být zavedena příliš hluboko, aby nedošlo k jejímu proniknutí hlouběji, než je doporučovaná hloubka vpichu. Použitím větší síly a rychlých pohybů při této metodě můžeme dosáhnout vypouštění. Naopak pomalé a jemné provedení povytahování a opětovného zavádění jehly má povahu doplňování (tonifikace).

Otáčení a rotace

když jehla dosáhne požadované hloubky, plynule otáčej a rotuj jehlou dozadu a dopředu (neboli doprava a doleva). Obvykle se otáčení a rotace provádí v úhlu od 180-360 stupňů. Otáčení jedním směrem nebo v úhlu větším než 360 stupňů není žádoucí, poněvadž způsobuje doslova namotání svalových vláken na jehlu a následnou bolest. Prudké otáčení a rotace jehlou ve velkém úhlu je vypouštěcí metodou stimulace, zatímco menší úhel otáčení a pomalejší pohyby jsou tonifikační metodou stimulace. Otáčení a rotace se obvykle kombinuje s povytahováním a opětovným zaváděním jehly.

Akupunktura - ponechání a vyjmutí jehly

Ponechání jehly

jedná se o ponechání jehly v bodě, poté, co byla zavedena do požadované hloubky. Rozhodující při určení doby ponechání jehly je patologický stav pacienta. Obvykle bývá jehla ponechávána v bodě 15-30 minut, avšak jedná se pouze o obecné pravidlo, poněvadž např. velký čínský mistr akupunktury Čcheng Tan-an (Cheng Dan’an, 1899-1957) ponechával jehly v bodech velice krátkou dobu, obvykle v rozmezí 1-5 minut. Avšak v chronických případech nebo při úporných dlouhotrvajících bolestivých stavech, může být ponechání jehly přiměřeně prodlouženo až na několik hodin. Současně může být při ponechání jehly v bodě jehlou manipulováno (např. otáčeno) v určitých intervalech, aby došlo k zesílení léčebného účinku, avšak jehla může být také ponechána v bodě jen s minimální manipulací nebo bez jakékoliv další manipulace. U pacientů se sníženou citlivostí se používá ponechání jehly v bodě po určitou dobu jako metoda očekávání pocitu dostavení se čchi. Obecně se dá říci, že delší ponechání jehly může zvýšit schopnost bodu zmírňovat bolest a zklidňovat mysl. Např. při astmatu nebo při appendicitidě (zánět červovitého přívěsku slepého střeva) se doporučuje, aby byly jehly ponechány alespoň půl hodiny. Během ponechání jehel by se pacient neměl pohybovat.

Vyjmutí jehly

při vyjmutí jehly stlač pokožku v okolí bodu palcem a ukazováčkem stlačující ruky, jemně jehlou otáčej a pomalu ji povytahuj do podkožní vrstvy, na několik sekund ponech jehlu v této vrstvě, a pak ji rychle vyjmi a stlač na chvíli bod, abys předešel krvácení (avšak při vypouštěcí metodě se doporučuje bod po vyjmutí jehly nestlačovat, někdy je dokonce slabé krvácení žádoucí, jedná se o metodu pročišťování horkosti). Tento postup při vyjmutí jehly je nejčastější a je obvykle v čínských pramenech doporučován. Zvláštní pozornost by měla být věnována zavádění a vyjmutí jehel v oblasti očí.

Doplňovací (tonifikační) a vypouštěcí (redukční) metoda

Doplňování (tonifikace) a vypouštění (redukce) jsou dvě metody stimulace bodů, které slouží k dosažení různých léčebných cílů. Tyto metody jsou v souladu s tím, co říká Chuang-ti nej-ťing (Huangdi neijing neboli Vnitřní kniha Žlutého císaře)5, tj. „doplňuj při chorobách z prázdnoty (sü / xu) a vypouštěj při chorobách z nadbytku (š’ / shi)“. Metoda, která má za úkol posílit oslabenou fyziologickou funkci se nazývá metodou doplňující (tonifikační) a používá se např. při nedostatečnosti čchi (qi) nebo nedostatečnosti (prázdnotě) krve, zatímco metoda, jejímž úkolem je především odstranění škodlivých faktorů (např. vypuzení škodlivého větru nebo chladu, nadbytku škodlivé horkosti atd.) a harmonizace nadměrných fyziologických funkcí, je známa jako metoda vypouštěcí (redukční). Někdy je metoda tonifikační nazývána metodou doplňovací a metoda vypouštěcí metodou vypouštěcí. Použití těchto dvou metod závisí v prvé řadě na stavu pacienta a na rozlišení syndromů při diagnóze. Doplňování (tonifikace) nebo vypouštění (redukce) může být dosaženo určitým způsobem manipulace s jehlou.

Základní doplňovací (tonifikační) a vypouštěcí (redukční) metody

  1. Doplňování a vypouštění (tonifikace a redukce) za pomoci povytahování a opětovného zavádění jehly: při tonifikaci se jehla nejprve zavádí povrchově a poté hlouběji. Jehla je zaváděna prudce a silně a povytahována je jemně, s malým rozsahem, pomalou frekvencí a kratší dobou manipulace. Při redukci se jehla nejprve zavádí do hloubky, a pak je povytažena do povrchové (podkožní) úrovně. Jehla je zaváděna jemně a povytahována prudce s velkým rozsahem, rychlou frekvencí, přičemž doba manipulace je delší.
  2. Doplňování a vypouštění (tonifikace a redukce) za pomoci otáčení a rotace: při doplňování (tonifikaci) je úhel otáčení jehly malý, manipulace je jemná, za použití nepatrné síly, pohyby jsou pomalé a doba manipulace je krátká. Při vypouštění (redukci) je naopak úhel otáčení velký, manipulace je silná, otáčení je rychlé a doba manipulace je delší.
  3. Směr jehly: při tonifikaci je jehla zaváděna po směru dráhy, kdežto při vypouštění (redukci) jehla směřuje proti směru dráhy.
  4. Dýchání: při tonifikaci je jehla zavedena současně s pacientovým výdechem a vyjmuta současně s jeho nádechem. Při redukci je jehla zavedena současně s nádechem pacienta a vyjmuta s výdechem.
  5. Rychlost zavedení a vyjmutí: při tonifikaci se jehla zavádí pomalu, s malým otáčením a vyjmuta bývá rychle. Při redukci se naopak jehla zavádí rychle, s větším rozsahem otáčení, avšak vyjmuta bývá pomalu. Při povytahování a opětovném zavádění (v bodě 1) je to právě naopak, ale povytahování a opětovné zavádění jehly se provádí až poté, co je jehla zavedena, jak je popisováno v tomto odstavci.

Navíc je třeba dodat, že při tonifikaci je bod po vyjmutí jehly stlačován prstem, aby byla čchi udržena. Při vypouštění (redukci) je při vyjmutí jehlou navíc cloumáno a bod není po vyjmutí stlačován, což má napomoci vypuzení škodlivých činitelů. Doplnění nebo vypuštění (tonifikace či redukce) může být dosaženo také vhodným výběrem bodů podle teorie pěti prvků 6 (bod matka-bod dítě).

Existuje také metoda vyrovnávací

která se používá jak při chorobách z prázdnoty či nedostatečnosti (sü / xu), tak i při chorobách z plnosti či nadbytku (š’ / shi). V praxi se tato metoda používá velice často. Jedná se v podstatě o metodu na rozhraní mezi tonifikační a vypouštěcí metodou. Po zavedení jehly do bodu se používá rovnoměrná a jemná stimulace bodů za pomoci povytahování a opětovného zavádění jehly, otáčení a rotace jehlou střední rychlostí (mezi rychlostí při tonifikaci a redukci), což způsobuje v nabodávaném bodě a jeho okolí mírnou reakci. Také k vyjmutí jehly dochází střední rychlostí.

Metoda zapalování ohně na horách a ochlazování nebes

Tyto dvě metody, které se v praxi občas používají, zahrnují manipulaci s jehlou ve třech vrstvách, které jsou známé jako nebe, země a člověk. Nebe je vrstva bezprostředně pod povrchem pokožky, země je nejhlubší vrstva, do které se zavádí jehla a člověk je vrstva mezi těmito dvěmi. Metoda zapalování ohně na horách je metodou tonifikační a metoda ochlazování nebe metodou vypouštěcí (redukční). Zřejmě nejlépe jsou tyto dvě metody popsány v knize Fundamentals of Chinese Acupuncture (Ellis, Wiseman & Boss), z níž pochází i následující popis těchto dvou metod:

Zapalování ohně na horách

při provádění této techniky zaveď jehlu do vrstvy nebe, a pak ji devětkrát povytáhni a znovu zaveď do této vrstvy, přičemž zavádění je prudké a povytahování jemné. Pak pronikni do vrstvy člověka a opakuj tento postup. Nakonec pronikni do úrovně země a znovu devětkrát zopakuj povytahování (jemné) a opětovné zavádění (prudké). Po provedení výše uvedeného postupu povytáhni jehlu jedním pomalým pohybem do vrstvy nebe. Jestliže nebylo dosaženo pocitu tepla a mírného pálení, můžeš celý postup třikrát zopakovat. Když ani poté není dosaženo tohoto pocitu, měl by praktikující manipulaci na chvíli přerušit, a poté opakovat výše uvedený postup dokud se žádaný pocit nedostaví. Po vyjmutí jehly by měl být bod stlačen prstem.

Další podpory doplňování (tonifikace) může být dosaženo zaváděním jehly současně s pacientovým výdechem a vyjmutí při jeho nádechu. Tato metoda se nazývá podpalováním pohoří z toho důvodu, že vytváří pocit pálení a je vhodná při doplňování čchi v drahách a orgánech. Může být použita také při léčbě chorob způsobených chladem z prázdnoty, jako je impotence, ukapávání moči či otok varlat [jednostranný otok varlete bývá častěji z nadbytku].

Ochlazování nebe

poté, co je jehla zavedena do pokožky, pronikni jí přímo do úrovně země, pak proveď šestkrát povytažení a opětovné zavedení jehly, přičemž zavedení je jemné a povytažení je prudké. Zopakuj stejný postup ve vrstvě člověka. Nakonec stejný postup proveď i ve vrstvě nebe, tzn. i v této vrstvě jehlu šestkrát jemně zaveď a prudce povytáhni. Celý tento postup může být třikrát zopakován. Jestliže ani poté pacient zřetelně nepocítí v bodě pocit chladu, musí praktikující chvíli vyčkat, a pak celý postup opakovat dokud se žádaný pocit chladu nedostaví. Jedná se o metodu vypouštěcí (redukční), která kombinuje vypouštěcí aspekty z metod povytahování a opětovného zavádění, rychlosti při manipulaci, metody 6 (při redukci) a 9 opakování (při tonifikaci), stlačování a nestlačování bodu po vyjmutí jehly. Podpory redukce (vypouštění) může být dosaženo tím, že je jehla zaváděna při nádechu pacienta a vyjmuta při výdechu. Metoda ochlazování nebe pročisťuje a odvádí nadbytek jangu a škodlivé čchi. Používá se při chorobách z nadbytku horkosti, při blocích způsobených škodlivým větrem, malárii, vysoké horečce, mániích a úžehu.

  • Obě tyto metody jsou vhodné pouze v bodech, které se nachází v silnější svalové vrstvě, a nepoužívají se v bodech na hlavě nebo na hrudi. Při jednom léčebném sezení se pro tyto metody volí pouze jeden, maximálně dva body.

Upozornění a kontraindikace při zavádění jehel v akupunktuře

  1. Při léčbě pacientů, kteří jsou příliš hladoví nebo naopak příliš sytí, kteří jsou pod vlivem alkoholu, resp. jsou příliš unavení anebo zesláblí, by měl být při léčbě použit co nejmenší počet jehel anebo by měla být léčba odložena dokud nebude pacient k léčbě způsobilý.
  2. U těhotných žen do třetího měsíce těhotenství je zakázáno nabodávání bodů v dolní části břicha a v křížovo-bederní oblasti. U těhotných žen po třetím měsíci těhotenství je kontraindikováno nabodávání bodů v horní části břicha a v křížovo-bederní oblasti. U těhotných žen je také zakázáno nabodávání bodů způsobujících silnou reakci, takových jako Che-ku (hegu, LI-4), Kchun-lun (kunlun, BL-60), Ťien-ťing (jianjing, GB-21), Čchüe-pchen (quepen, ST-12), San-jin-ťiao (sanyinjiao, SP-6) a Č’-jin (zhiyin, BL-67).
  3. Dále by neměly být nabodávány body na temeni hlavy u malých dětí, které nemají uzavřenou fontanelu. U malých dětí není povoleno ani ponechávání jehel, poněvadž mohou provést neočekávaný pohyb, který by mohl způsobit např. ohnutí nebo zalomení jehly.
  4. Praktikující by měl být seznámen s polohou důležitých tepen a cév, aby nedošlo k jejich nabodnutí a následnému krvácení. U bodů na hrudi a zádech by měla být dodržena doporučovaná hloubka zavedení jehly, aby nedošlo k nabodnutí vnitřních orgánů. To se týká také oblasti očí a pohlavních orgánů. Z tohoto důvodu by měl být praktikující dobře obeznámen s anatomií v okolí bodu.
  5. Staré čínské lékařské spisy také varují před nabodáváním určitých bodů na lidském těle. Většina z nich leží poblíž životně důležitých orgánů nebo velkých krevních cév. Jsou to např. Čcheng-čchi (chengqi, ST-1), bod umístěný pod oční bulvou, Žu-čung (ruzhong, ST-17) ležící ve středu prsní bradavky, Ťi-maj (jimai, LR-12) poblíž stehenní tepny, Ťiou-wej (jiuwei, CV-15), nacházející se poblíž životně důležitých orgánů, Ťi-men (jimen, SP-11), ležící poblíž stehenní tepny atd. Tyto body by měly být obecně nabodávány buďto šikmo nebo horizontálně, aby nedošlo k nehodě. Nej-ťing (Neijing / Vnitřní kniha)5 také zakazuje provádění akupunktury před a po pohlavním styku pacienta nebo při jeho velkém strachu a úzkosti.
  • Dále mohou nastat nečekané situace, jejichž riziko se však dá dodržováním výše uvedených zásad minimalizovat. Například mohou u pacienta nastat mdloby, projevující se závratěmi, zkrácením dechu, chladným potem, nutkáním na zvracení, slabým pulsem atd. V tomto případě je třeba okamžitě přestat se zaváděním jehel a okamžitě vyjmout všechny jehly. Poté je třeba uložit pacienta do polohy vleže a nabídnout mu vodu. V těžkých případech je třeba navíc silně zatlačit nehtem v bodě Šuej-kou (shuigou; někdy je nazýván též Žen-čung / renzhong, CV-26), Čung-čchung (zhongchong, PC-9) a Cu-san-li (zusanli, ST-36) anebo je třeba použít moxibuci v bodech Paj-chuej (baihui, GV-20), Čchi-chaj (qihai, CV-6) a Kuan-jüan (guanyuan, CV-4). Další neočekávanou situací, která může nastat, je doslova zaseknutí jehly, což může být způsobeno nervozitou pacienta nebo křečemi v nabodávané oblasti po zavedení jehly anebo také přílišným otáčením jehly v jednom směru nebo ve velkém úhlu, což může způsobit doslovné namotání svalových vláken na jehlu. S takovouto jehlou pak nelze otáčet nebo jinak manipulovat. Je třeba vyzvat pacienta, aby se uvolnil, a rozmasírovat okolí bodu jemnou masáží. Když je tato situace způsobena otáčením jehly v jednom směru, je třeba ji opatrně vytočit opačným směrem. Také může dojít k ohnutí nebo zalomení jehly. Pro takové případy by měl mít praktikující po ruce pinzetu a jehlu opatrně vyjmout.

Použití trojhranné jehly – nabodávání způsobující slabé krvácení

Tato metoda nabodávání je popsána již ve spise Nej-ťing (Neijing / Vnitřní kniha)5. Jelikož se tato metoda u nás zatím používá velice málo, nebude zajisté na škodu správný popis této metody, tak, jak jej uvádí Ellis, Wiseman a Boss ve své knize Fundamentals of Chinese Acupuncture: „Trojhranná jehla je jehla s velkým průměrem a s ostrým trojhranným hrotem, která se používá při nabodávání, jehož účelem je vyvolat slabé krvácení neboli vypuštění několika kapiček krve z bodu. Na některých klinikách se již k tomuto účelu používají namísto těchto jehel vhodné sterilní skalpely. Terapeutickým účelem této metody je pročištění horkosti nebo zrychlení pohybu krve a čchi a odstranění místního městnání krve, a tím zmírnění stagnace a otoků, zmírnění bolesti a obnovení vědomí.

Akupunkturní postup

V prvé řadě se na daném místě použije tlaku k omezení krevního oběhu v oblasti, aby se tím jednak zvýšila viditelnost žil a žilek, a také aby z nabodávané žíly snadněji vytekla krev. Poté je bod rychle a rázně nabodnut do povrchové hloubky okolo 0,1 cchunu, aby došlo k vypuštění několika kapiček krve. Jehla je při nabodnutí držena palcem a ukazováčkem, přičemž hrot jehly vyčnívá zhruba 3 mm. Hrot jehly je při zavádění stabilizován také prostředníčkem, který se o jehlu opírá pod ukazováčkem a je nejblíže hrotu. Nakonec je bod stlačen sterilní vatou, dokud nepřestane krvácet.

Tato metoda je však nevhodná pro oslabené pacienty, pacienty trpící chorobným krvácením anebo s oslabeným imunitním systémem, těhotné ženy a ženy po porodu, pro pacienty, kteří trpí anémií (chudokrevností) anebo mají nízký krevní tlak. Než dojde k aplikaci této metody, měla by být nejprve pacientovi důkladně popsána a vysvětlena. Velká pozornost by měla být věnována sterilizaci jehly a nabodávaného místa. (Ellis, Wiseman & Boss: Fundamentals of Chinese Acupuncture)

Použití metody nabodávání

Jak již bylo řečeno výše, tato metoda se často používá při léčbě syndromů nadbytku (š’ / shi), pročišťování horkosti nebo k odstranění stagnace. Např. při akutním zánětu mandlí, který doprovázejí vysoké horečky, se používá tato metoda v bodě Ta-čuej (dazhui, GV-14) ke snížení horečky. Při ekzému, který je podle tradiční čínské medicíny způsoben vlhkou horkostí nebo stagnací čchi a krve v pokožce nebo také nedostatečností krve, se této metody používá například v bodech Süe-chaj (xuehai, SP-10), Čchü-čch’ (quchi, LI-11), Ta-čuej (dazhui, GV-14), Wej-čung (weizhong, BL-40), Ke-šu (geshu, BL-17), Fej-šu (feishu, BL-13). Při každém léčebném sezení se volí jeden až dva body z této kombinace a jsou nabodávány touto metodou. Pak jsou baňkovány po dobu 10-15 minut. Použití této metody je vhodné také v bodech Š’-süan (shixuan, EX), což jsou body na špičkách prstů na ruce a v bodech ťing (body studánky z pěti přepravních bodů), např. při léčbě úpalu, dětských křečí, vysoké horečky, otoků nebo bolestí rukou a chodidel. Tato metoda se používá také při vysokém krevním tlaku, který tradiční čínská medicína (TČM) obvykle zahrnuje pod termín bolesti hlavy a závratě. Z hlediska čínské medicíny existují tři základní příčiny tohoto stavu: mentální narušení, způsobující stagnaci jaterní čchi a následné vyšlehování jaterního ohně, nesprávná strava, což způsobuje nedostatečnost sleziny a hromadění hlenů uvnitř, a vyčerpávající choroby poškozující jin ledvin, což pak způsobuje nadměrnou aktivitu jaterního jangu (v souladu s teorií pěti prvků). Při léčbě vysokého krevního tlaku se pak tímto způsobem nabodávají následující body: Tchaj-jang (taiyang, EX), Čchü-čch’ (quchi, LI-11) a Ta-čuej (dazhui, GV-14). Pro každé sezení používáme jeden až dva body. Poté se body baňkují po dobu 10-15 minut. Pět sezení pak tvoří jeden léčebný cyklus.

Akupresura je kombinací masáže a akupunktury

jejíž je snad předchůdkyní. Místo vpichování jehel používají léčitelé silného tlaku palci nebo konečky prstů v místech akupresurních bodů, shodných s akupunkturními, což přináší úlevu od bolesti.

Akupresuru může bezpečně provozovat jen kvalifikovaný terapeut nebo lékař, ale jsou i terapie vhodné pro domácí aplikaci.

Akupresurní body

mohou být citlivé, takže při prvních návštěvách u terapeuta můžete mít nepříjemné pocity, třeba hluboké mrazení nebo bolest. Délka sezení trvá 30 až 60 minut a jejich počet se mění podle stavu pacienta. Úleva od bolesti v akutních případech může být rychlá, u dlouhodobých problémů může trvat déle. Akupresura má posilovat samoléčivé schopnosti těla, zvyšovat vitalitu a působit preventivně proti nemocem.

Akupresura a základy

Pokud se rozhodneme provádět akupresuru sami na sobě, je lepší, aby nás masíroval někdo blízký. Ten, kdo je ošetřován, musí být uvolněný a klidný, v místnosti musí být přiměřená teplota. Je lepší, když si dotyčný sedne nebo lehne na měkký koberec, při sedu může být páteř v napětí. Prohmatáním těla nalezněte akupresurní body, se kterými potřebujete pracovat, a zjistěte ty oblasti, které jsou citlivé – když některý orgán nefunguje správně, jemu odpovídající bod na těle může být citlivý na dotyk. Začněte důkladnou masáží s použitím palců nebo konečků prstů, vyvíjený tlak by měl odpovídat váze asi 4,5 kg, u malých dětí přiměřeně méně. Masáž musí probíhat ve směru toku energie meridiány. Zcela jistě se vyhněte bolestivému tlaku na tvář, břicho nebo klouby, užívejte rychlých pohybů, asi 50-100 krát za minutu. Dospělí vyžadují asi 5 až 15 minut masáže každého akupresurního bodu. Akupresurní masáž můžete sami na sobě opakovat tak často, jak je třeba. Pro bolestivé stavy obvykle stačí dvě až tři ošetření každou hodinu.

Bodová masáž

Akupresura zvaná také bodová masáž nebo akupunktura bez jehel, vyvolává příjemný pocit, povzbuzuje tělo a odstraňuje bolesti. Je míněna jako svépomoc, aby tělo používalo svých přirozených schopností regenerace. Podporuje oběh krve a lymfy, harmonizuje funkci nervového systému a reguluje činnost žláz z vnitřní sekrecí.

Jak provádět akupresuru

Před ošetřením se vždy uvolněte. Neměli byste požívat žádný alkohol ani analgetika, protože ovlivňují reakci vašeho těla. Studené ruce mohou na kůži vyvolat šokovou reakci; dbejte tedy na to, abyste si je předem patřičně ohřáli. Při provádění akupresury mějte krátce zastřižené nehty, jinak by se mohly při stlačování bodů bolestivě zarývat do pokožky. Je samozřejmé, že by nikdo neměl přistupovat k akupresuře, je-li hodně unavený nebo ve stresu, takže se nemůže plně soustředit.

Jak postupovat při akupresuře

Položte bříško prstu svisle shora na akupresurní bod a náležitě přimáčknete. Každá stimulace by měla být setrvalá, silná, rovnoměrná a jemná. Setrvalost znamená, že stimulace by měla trvat určitou dobu. Přitlačit na bod můžete od 5 – 7 sekund, uvolněte 3 – 5 sekund, tak že přestanete tlačit na bod, ale váš prst zůstane na místě. Opakujte asi třikrát, nejdéle však tři minuty na jeden bod.. U chronických nemocí se může dělat masáž denně. Když příznaky zeslábnou provádíme akupresuru 2 – 3x týdně, později jednou týdně Jak sami brzy zjistíte, na různé části těla je třeba vyvíjet tlak různé intenzity: například obličej je nanejvýš citlivý, a proto byste se jej měli dotýkat jen velmi lehce, zatímco vyvinuté svalstvo na ramenou a na zádech snese větší zatížení. Většina akupresurních bodů existuje na levé a pravé polovině těla. Stimulujte vždy oba body. Pokud aplikujete akupresuru na někoho jiného, oznamujte mu vždy předem, co se právě chystáte udělat a na jaké straně těla budete pracovat, aby se zbytečně neděsil a věděl, co ho čeká. Ptejte se ho, zda mu vyhovuje zvolená intenzita tlaku, nebo zda jej pociťuje jako příliš mírný, či naopak jako příliš silný. Postupujte podle toho, co vám sdělí. Akupresuru provádějte zcela koncentrovaně a pozorně. Nenechte se ničím a nikým rozptýlit, dokonce ani vlastními myšlenkami ne. Měli byste předem vyloučit jakákoli vyrušení zvnějšku, jako například zvonění telefonu, dotazy třetí osoby a podobně. Můžete také zavřít oči, aby vás při stimulaci nerušily žádné vizuální vjemy. Během akupresury dýchejte zhluboka a pravidelně. Tím docílíte výměny kyslíku a kysličníku uhličitého na celém povrchu plic, což organismu umožní optimálně zvládnout svůj úkol.Důležité přitom není pouze vdechování, nýbrž také vydechování, tedy proces, při kterém se zbavujeme odpadů, balastu a použitého vzduchu. Pokud dostanete křeč do prstů nebo vám ochabne ruka, stimulaci přerušte, protřepejte si ruku, nechte ji chvilku viset podél těla a proveďte několik hlubokých nádechů a výdechů. Potom můžete opět pokračovat.

Způsoby akupresury

Existují různé způsoby zpracovávání akupresurních bodů:

  • Lehký poklep konečkem prostředníku trvající dvě až tři minuty. Poslední článek prostředníčku si podepřete palcem a poklepávejte s volným zápěstím.
  • Setrvalý tlak bříškem prstu uvolňuje napětí. U každého člověka je třeba zjistit potřebnou intenzitu a délku trvání tlaku.
  • Pulzační tlak bříškem prstu nebo také kloubem působí budivě. Stlačujte bod dráždění v rytmu pulsu a střídavě povolujte: stisknout - povolit - stisknout atd.
  • Hnětení znamená, že přitlačíte prst na určité místo na pokožce a kroužíte jím.
  • Při tření - na rozdíl od hnětení - nestlačujete pevně kůži, nýbrž po ní jen zlehka kroužíte prstem.Třené místo se zahřívá. Je na vás, abyste zjistili, v jakém pořadí budete stimulovat body při léčbě určitého souboru potíží. Vyzkoušejte si několik variant a sledujte, která z nich bude nejúčinnější.
  • Jak dlouho celkem má trvat stimulace?

Platí však, že byste neměli stimulovat déle než patnáct až dvacet minut celkem všechny akupresurní body.

Kdy přestat s akupresurou

Časem, až zmizí bolesti a zbavíte se napětí, získáte cit pro to, kdy máte se stimulací přestat. Tato harmonizace se projeví minimálními změnami ve vibračním poli pokožky, které budete umět vnímat po dlouhodobějším nácviku při pozorném pohmatu. Po několika procedurách budete ve stimulovaném místě, ne ovšem v prstu často pociťovat určité tepání. Pokud je pravidelné a vyrovnané, značí rovněž, že je načase se stimulací přestat. Totéž platí, budete-li mít náhle pocit, že bod nereaguje.

Jak přestat?

Postupně snižujte tlak a ponechte prst v kontaktu se stimulovaným místem ještě asi dvacet vteřin, aby vjem tlaku pomalu odezníval. Nikdy neodtahujte prst prudce.

Počet procedur akupresury

Akupresura má dlouhodobější účinek, jestliže se provádí vícekrát. Jednorázová stimulace sice mírní bolesti, neodstraní je ale natrvalo, a proto byste měli mačkat tytéž body několik dní po sobě.

  Zdroj: www.panna.cz

Zdroj: M.Landa: Akupresura, K.Bergerová: Akupresurou proti bolesti. Zpracováno pro A.R.X. Nortia

Z materiálů telestézické společnosti A.R.X.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář